Servírování ptačího pudingu

4. 2. 2010 jsme se po delší době s dětmi setkali. Za oknem družiny na nás čekal náležitě vychlazený a ztuhlý ptačí puding. Sbalili jsme ho, přidali ještě provázek a nůžky a za chvíli už jsme vyráželi ze školy ven. Obešli jsme školní hřiště, louku za jeho plotem jsme přeběhli či přešli jako námi zvolené zvířátko (nejvíce bylo rychlonohých šelem, ale našli se i pomalejší klokani a jedna šmaťchavá kachna - p. vychovatelka).  Prohlédli jsme si místo, kde uspořádáme hostinu pro ptáčky - je jím celkem divoce vyhlížející cestička lemovaná vysokými stromy a keři. Pak nastal zajímavý okamžik, patčí puding totiž nebylo vůbec lehké vyklepnout či vyndat z kelímků, ve kterých tuhl. Nakonec se to však pomocí nůžek a rozstříhnutí kelímků podařilo, na klacíky, kterých v pudingu zatuhly, jsme navázali provázky  a děti si pak vybraly místečka, kam svá krmítka uvázaly. A pak už byl nejvyšší čas vydat se zpátky, něktěří za rodiči, někteří do družiny na svačinu, ohřát se, pohrát si. Abychom byli ve škole včas, zpáteční cestu jsme si dali indiánským během.